Po tom prvnim haluzu, kdy jsem se utvrdil, že někteří zde prostě mají to co jiní nikdy a obráceně a že se snažit pokaždý je zbytečné to tak dopadlo. hrozně hraný, spíš sme čuměol na basket než hrál a tak mi rozbil i vláček což by se za normálních okolností nemohlo stát.

to nštuduju, tam nci neuvidíš, to bylo prostě hrnaý na půl oka, protože sem se opět dostal do fáze nepřemejšlení, když to vidim:) třeba zas příště, ale prostě je demotivující se snažit občas.