Stalo se to prý v dobách vleklých sporů a válek mezi kališníky a katolíky, mezi českým králem Jiřím z Poděbrad (později Vladislavem Jagellonským) a uherským králem Matyášem Korvínem, ovládajícím Moravu. Ve válce tehdy proti sobě stála i sousedská města Jihlava – náležící do sféry vlivu katolického Korvína a Poděbradův Německý Brod, obývaný českými kališníky. Příčinou sporů však nebyla jen odlišná interpretace křesťanské víry, ale zřejmě i sílící hospodářský význam Brodu, který se stal pro převážně německou Jihlavu, nepřijatelnou konkurencí.
kostelKonflikt vyvrcholil v roce 1472 již za panování Vladislava Jagellonského, kdy se jihlavské vojsko znovu a znovu marně pokoušelo dobít hradby Německého Brodu, aby svého blízkého souseda a rivala dostalo pod kontrolu. Významnou roli tehdy měl sehrát brodský hlásný s podivným jménem Hnát, který z vysoké věže kostela Nanebevzetí Panny Marie bystrým okem hlídal pohyb dobyvatelů a vždy včas varoval obránce města před útokem Jihlavských. Střežil bezpečnost města neúnavně a hlavně spolehlivě. Neunikl mu žádný z chystaných výpadů Jihlavských a obránci Brodu měli možnost vždy na správném místě a včas proti pokusu o překonání hradeb zasáhnout.
Hnát byl za své zásluhy po právu chválen a oslavován. S tím ale rostla i jeho pýcha, která se nakonec, jak už to tak bývá, stala příčinou jeho neslavného konce.
Když jednou k večeru Jihlavští zase s nepořízenou odtáhli od města, vydal se hlásný občerstvit do nedaleké hospody. Tam byl všemi nadšeně přivítán a veleben jako hrdina. Vojsko nepřítele prý opustilo polní tábor a oslabeno svými neúspěchy se vrátilo do Jihlavy. Vypadalo to jako definitivní vítězství a celý Brod se veselil. Jen jeden člověk v celém městě věděl, že jde ve skutečnosti o důmyslnou léčku.
I Hnát nadšeně oslavoval úspěch, ke kterému tak vydatně přispěl. Ke značně upravenému a navíc pýchou omámenému hlásnému se ve velmi pozdních hodinách náhle připojil neznámý potulný mnich. Hlavu mu kryla kápě, do obličeje mu vidět nebylo, ale mluvit uměl pěkně(byl to Gaborn). Začal hlásnému vyprávět, že píše latinskou kroniku o významných událostech v české zemi a jeho, tedy Hnáta, chce na stránky kroniky pro všechny časy příští zvěčnit jako nejvýznamnějšího muže Německého Brodu. To bylo něco pro hlásného. Těšila ho velmi představa, jak si o jeho výjimečných činech budou ještě za mnoho let číst jeho potomci, jak se jeho dříve zesměšňované jméno stane nesmrtelné. Jal se proto s nadšením vyprávět cizinci o svých skutcích, o nehynoucích zásluhách, o vítězství, kterému tak napomohl. Víno při tom teklo proudem a Hnát netušil, že do poháru rýnského, které před něj mnich postavil, předtím cosi nenápadně nasypal.
vezByl nejvyšší čas znovu vystoupat na věž, převzít hlídku a i tuto, zdánlivě bezpečnou noc ohlídat klidný spánek Brodských. Těžko se ale hlásnému stoupalo po nekonečných schodech. Hlava se mu motala, nohy těžkly při každém kroku a nebylo to jen množstvím vína, které toho večera vypil. Z posledních sil se vyšplhal na ochoz mohutné čtyřboké věže a v ten okamžik se již nezadržitelně propadl do temnoty hlubokého bezesného spánku!
Daleko za městskými hradbami se v ten samý okamžik z černých lesů vynořily hrozivé stíny a za svitu měsíce, který tu a tam vykoukl z roztrhaných mraků, zamířily ke spícímu bezbrannému městu. O hradby se tiše opírají dlouhé žebříky, městské brány jsou otevřeny, aniž by je kdo střežil, hoří první domy. Cizí ozbrojenci nepozorováni postupují do středu města, které se po bujarých oslavách jen těžko budí ze sladkého snu do zlé reality. Německý Brod padl té noci bez většího odporu.
Na radnici pak prý byly podpisem stvrzeny podmínky, které si Jihlavští nadiktovali. Město museli opustit všichni kališníci, za krále byl i v Brodě uznán Matyáš Korvín. Z městské pokladny si dobyvatelé do Jihlavy odvážejí nemálo peněz, vojáci po domech loupí vše, co má nějakou cenu. Porážka města na Sázavě je potupná a zdrcující.
Jak je možné, že nikdo před útokem Jihlavských město nevaroval, p
