Hra, která poraženému způsobila těžká traumata a vítězi přidala další frčku na jeho pomyslnou výložku Heroes 3 geniality.

Bodyguard nabyl domění, že když při obdivudně sehrané obraně svého sekundárního hradu (také lidské rasy) obrátil na útěk Labethu s prakticky holou prdelí, odstranil tak jedinou překážku v cestě za svým raritním vítězstvím a jal se vtrhnout na uzemí pokryté sněhem, aby dílo zpečetil. Jak šaredně se mýlil... Euforie jež v prvotních momentech provézela jeho tažení, se totiž záhy proměnila v zoufalství a to dokonce ještě něz se kopyta Tyrysina koně stačila zabořit do prvního prašanu na cestě k Věži. Pochopil totiž, že se stal obětí důmyslně promyšlené léčky, která na sebe vzala podobu Solmyra, jehož staty nenasvědčovaly nic o tom, že by hrál druhé housle. Ba naopak a nad Bodyguardovo armádou se začala stahovat bouřková mračna.... Za obrovských ztrát se mu sice ve sledu bitev podařilo obrátit na ústup i modrokožce. To už ale bylo všem přihlížejícím zřejmé, že pouhá početní převaha toho v úvodu druhého týdne příliš nezmůže v souboji se dvěma silnými kouzelníky předávající si artefakty a s bez mála dvěma stovkami many.

Trpké bylo zjištění, že ani v řadě druhá bezchybně zahraná hra Bodyguardovi nestačila k vítězství a že vidina triumfu byla pouhým snem.... nebylo tomu poprvé co ho Psíkovo Věž rozjebala na sračky když se domníval, že jede zasadit finální úder.