Věděl sem, že dřív či později na tomhle tepmatu musim prohrát, neb dává šanci většinou každému a už se stalo. Taková ta oblibená klasika, jeden 4 cesty, druhej dvě, takže jsem po jednom a půl dnu dojel kd ruhemu hradu an snehu a hotovo. K sobě jsme bokem sice mohli, ale obrovskou obklikou kvuli horám. Takže holt nastala klasika, kdo najde lepší věci u sebe a tam je to prostě pade na pade no. První bitvu sem vyhrál, idkyž koelga měl monstrozní armádu, ale mě padala morálka pořád, nicméně už tu sem měl prohrát. Pak se to zvrhlo v takové šachy, což mě na heroes baví, jenže diky poloze hlavních hradů a modré barvě sem musel jen čekat na chyby pepixe, kterejch udělal relativně dost, ale já je nevyužil, neb už mi to taky nemyslelo. asi trikrát měl umřít na hradě, ale nerozmyslel sme to porádně a chvátal at už to je hotové. snad 8 hodinová hra.